Na sraz v místě odjezdu jsem jako vždy dorazila na poslední chvíli. Byla jsem odškrtnuta ze seznamu pohoršeným řidičem, že jdu teda tak tak. Ale po zjištění, že jsem Češka se na jeho tváři objevil široký úsměv, prohodil pár slov lámanou češtinou a ujistil mě, že udělá vše pro to, aby se mi výlet líbil, když jsme skoro krajané, protože on je Chorvat. Tradá, tomu říkám pěkný začátek výletu. Když jsem pak na první odpočinkové zastávce potkala svoji bývalou spolubydlící z homestay Japonku Saiko, nemohla jsem uvěřit svým očím, že jsem se zase takovou náhodou potkali. Inu svět je malý.
V odpoledních hodinách jsme dorazili do Ottawy a zastavili se na Byward Marketu s množstvím obchůdků a restaurací. Průvodce nás zavedl před budovu kanadského parlamentu a dostali jsme 2 hodinový rozchod na oběd a prohlídku města. Když už jsem byla u parlamentu, rozhodla jsem se jej prohlédnout také zevnitř. Prošla jsem bezpečnostní kontrolou (jako na letišti) a dostala jsem lístek na prohlídku s průvodcem. Průvodkyně Betsy byla moc příjemná a když zjistila, že jsem Češka zvolala: Strč prst skrz krk! Vykulila jsem obě očiska, protože to bylo to poslední, co bych v kanadském parlamentu čekala. Řekla mi, že její tatínek je Čech, což vše objasnilo. Jo jo, náš národ je malý, ale šikovný. Dostali jsme se nejen do Evropské Unie, ale už i do kanadského parlamentu! Prohlídka byla úžasná a zahrnovala i nádhernou knihovnu, ve které se nesmělo fotit, ale Betsy nademnou přimhouřila oko.
Po více než hodině jsem se vrátila na Byward Market, rychle si prošla pár obchůdků a koupila pár pohledů, abych uspokojila svoji sběratelskou vášeň. Jak jsem si sedla do autobusu, najednou mě rozbolela hlava, no prostě na mě něco lezlo. Samozřejmě Murphyho zákony fungují! Tři měsíce sedím v Torontu a jen co vytáhnu paty na výlet, na který se těším, chytne mě pořádné nachlazení.
Ve večerních hodinách jsme dorazili do Montreálu a ubytovali nás v Holiday Inn. Jelikož jsem cestovala sama, přiřadili mě na pokoj ke třem Číňankám z našeho autobusu. Nebylo mi vůbec dobře, tak jsem si šla lehnout. Číňanka z Hong Kongu byla také trochu nachlazená a viděla, že jsem bledá, jak Kalousek když se podívá na stav státní pokladny, tak mi nabídla čínský lék. Zabral a spala jsem jak miminko.
Druhý den byl na plánu Montreal. Pod prohlídkou s průvodcem jsem si opravdu nepředstavovala to, že pojedeme autobusem okruh okolo Montreálu a budeme zastavovat u památek a jen se u nich fotit. Copak jsme Japonci?
Po nezapomenutelné okružní jízdě jsme vyrazili do Quebec city, kde nás pro změnu čekala další okružní jízda. Poté jsme dostali rozchod v části Old Quebec a já si mohla vychutnat tu zvláštní atmosféru, která se slovy ani popsat nedá. Dojem z hezkých malebných domečků mi zkazil pouze nápis Mcdonalds a Subway Sandwiches. Večer následovala prohlídka po městě s průvodcem, který byl převlečen jako trol či trpaslík. Byl prosinec a počasí bylo opravdu krutě mrazivé. Více než nad výkladem jsem přemýšlela nad tím, jak se poznají omrzliny a kolikátého stupně můžou dosáhnout ty mé.
Po prohlídce jsme se odebrali zpět na hotel a cestou se zastavili na Grand Allee, nejznámější ulici s bary a restauracemi v Quebecu. Po večeři jsem si s Číňankami krásně popovídala a zjistila jsem mnohé o Číně a o způsobu jejich života a myšlení. Byla to zajímavá kulturní výměna.
Poslední den jsme se vraceli domů a cestou se zastavili na oběd v Montreálu. Jak jinak než v blízkosti Mcdonalds a Tim Hortons, které už jsem po dvou dnech nemohla ani cítit. Nic, dvě hodiny času, tak jsem vyrazila do Basiliky Notre Damme. Číňanky z mého busu šli stejným směrem tak jsem se jich zeptala, jestli jdou taky do basiliky, odpověděli mi s úsměvem, že ne, že jdou do čínské čtvrti. Trochu mě to udivilo, ale proč ne, jsou to jejich prázdniny!
Basilika byla úžasná. Byl čas předvánoční a majestátní atmosféru ještě podtrhla zkouška sboru doprovázená varhaníkem. Měla jsem co dělat, abych se dostala včas do autobusu. Řidič byl skvělý a kdyby byl Němec, řekla bych, že Schumacher je jeho pomalejší brácha. Vždy jsme jeli maximální povolenou rychlostí, takže když nás pak průvodce požádal o spropitné pro řidiče ve výši pěti dolarů, neprotestovala jsem.
A co říci závěrem? Myslela jsem, že toho uvidím víc, pořádně jsem se nachladila, ale nelituju. Poznala jsem trošku víc nejen kanadskou kulturu, ale potkala jsem i zajímavé lidi, kteří mi ukázali jejich pohled na svět a dali mi nové podměty k zamyšlení.